Jan Pakosta - fotograf

Jan Pakosta je profesionální fotograf, který žije v obci Skapce na Tachovsku. Původem je z Prahy, kde prožil dětství, ale časem jej osud přivál na západ Čech. Jeho uměleckou cestu zřejmě předurčilo i datum narození, přece jen málokdo se narodí na Veliký pátek třináctého, tedy v den, kdy se skály otvírají a vydávají své poklady.

Jak dlouho se věnuješ fotografii?

Fotografií se intenzivně zabývám už řadu let. Snažím se, aby mé fotografie neměly jen dokumentární charakter. Pokouším se o "trochu jiný pohled na svět", který vychází z mých osobních zkušeností se světem, z mého pohledu na svět. Od roku 2010 jsem členem Svazu českých fotografů.

Fotografie si nenecháváš pro sebe?

Účastnil jsem se několika společných fotografických výstav, např: členských výstav Svazu českých fotografů, či výstav většinou spjatých s fotografickými soutěžemi. Podařilo se mi také uspořádat několik autorských výstav. Jako úspěch považuji Čestné uznání v kategorii A1 v 30.ročníku Národní amatérské soutěže ve Svitavách za část svého cyklu Skleníkové. Jinak moje fotografie byly na mnoha výstavách nejenom v našem regionu.

Co fotíš nejraději?

Zabývám se fotografováním přírody, přírodního detailu, nalezených zátiší a poslední dobou i fotografováním lidí.  Rád si vytvářím své projekty a pracuji na různých cyklech, například Anonymus – lidé bez tváře, Hranice Zřetelnosti, Plašiči.

Vzpomeneš si na svůj první fotoaparát?

Fotografické začátky se datují do ranného mládí, kdy jsem dostal krabičku /fotoaparát/s jedním tlačítkem. Fotoaparát Kodak ze zahraničí na kazetové filmy. Jelikož jsem k tomu dostal jen tři filmy a v Československu se nedaly sehnat, tak jsem pouze tyto tři filmy vyfotil. (Ani se zde nedaly vyvolat). Pak jsem vyfotil pár filmů na Flexaretu, kterou mám mimochodem dodnes, a pak jsem o fotografii na čas ztratil zájem. Další okouzlení fotografií začalo s příchodem digitální technologie. V té době jsem dostal od otce první digitální fotoaparát HP/Hewlet a Packard/ s nekompromisním snímačem o velikosti 1 megapixel a též jedním tlačítkem (spoušt´). V té době jsem si myslel, jak jsem skvělý fotograf a jak mi to jde. (Mimochodem, dnes vidím, že výsledky byly dost hrozné). Fotil jsem všechno možné, co mi přišlo pod ruku. Následně jsem zakoupil digitální nepravou zrcadlovku Koniku Minoltu s rozlišením 5mpx. Přibližně před sedmi lety jsem si pořídil digitální zrcadlovku Olympus a moje snímky začaly, řekněme trošku, za něco stát. Jelikož jsem tvrdohlavý samorost, tak mě nikdo neučil. Rozhodl jsem se, že si nenechám kazit vkus a na vše si přijdu hezky sám. Také mi to trvalo delší dobu, než jsem vše potřebné samo-nastudoval a patřičně vyzkoušel. Abych úplně nelhal, tak jsem se zúčastnil jednoho workshopu o krajinářské fotografii. V současné době fotografuji s fotoaparátem značky Nikon. Od doby, co jsem měl Olympus, jsem začal používat stará analogové objektivy na těchto digitálních fotoaparátech. Ve skříni se mi zatím práší na několik analogových fotoaparátů, se kterými bych rád do budoucna i fotografoval, ale zatím již několik let zůstává jen u plánů. V poslední době jsem propadl i kouzlu fotografie z kvalitního mobilního telefonu.

Plánuješ si nějaké novinky, velký projekt a podobně?

Všechno má svůj čas a zatím nemám témata zcela zpracovaná a uzavřená. Na fotografování a i následný postprocesing musím mít "svou náladu" . Ve fotografii jsem samotář, samorost a beran.

A máš ještě jiné záliby?

Když mohu, mám rád muziku, rád se toulám přírodou, jezdím na kole. A také chodím za kulturou a hlavně – samozřejmě – fotím.

Děkuji za rozhovor a přeji krásný den!