Černý Potok vznikl sloučením osad Sorgenthal a Pleil
Toulavé boty mě zavedly do místa, které se jmenuje Černý Potok. Jde o malou vesnici v Krušných horách, kterou většinou jen tak projedete, všimnete si kostelíku u silnice a bez zastávky jedete dále. Ale tato obec má i několik zajímavých míst.
V současné době tam žije kolem třiceti trvalých obyvatel a mnoho domů patří chalupářům. U hlavní silnice je kostel svatého Antonín Paduánského. U kostela se také nachází pomník obětem válek, který je upravený z původního staršího pomníku padlým v první světové válce. Černý Potok (německy Pleil) spadá pod obec Kryštofovy Hamry a je v nadmořské výšce nad 700 metrů. Zhruba 4 kilometry jihozápadně je státní hranice, když ji přejdete, dostanete se do hezkého městečka Jöhstadt. (o tom bude další vyprávění časem). Tyto části regionu jsou osídleny už od 14. století. A protože pod zemí se nacházely rudné žíly, je jasné, že většina obyvatelstva se věnovala těžbě rudy.
Vesnice Černý Potok vznikla v roce 1949 sloučením dvou osad pod názvy Pleil a Sorgenthal, dějiny obou osad jsou vzájemně velmi provázané. Už ve 14. století byl u hranice železný hamr zvaný Plei, který byl zničen husity, ale časem znovu obnoven.
Já se tedy nevydala po stopách husitů, spíše jsem zastavila ze zvědavosti. Kostel je to první, co mě zaujalo, a to druhé bylo ještě krásnější, na ulici nad ním si hrály dvě děti. Malovaly na papír i silnici, tvořily z modelíny. A jak řekly, nemají mobily. Moc mě to potěšilo, že jsou ještě místa, kde je svět v pořádku, díky! O kus dál je hřbitov, otevřená branka a vstoupíte pod stromy. Vidíte převážně staré německé náhrobky. O hřbitov je s úctou pečováno a protože se nachází na svahu, je z něj i zajímavý pohled do údolí, kterým se line silnice.
Nad hřbitovem můžete najít dvě studánky, jedna je kousek za plotem dále po cestě, ke druhé se musíte vydat jiným směrem. Našla jsem obě, ale u druhé bylo velmi málo vody, pramen by téměř vyschlý. Za to mě upoutal krásný nápis na kameni:
PROSBA LESA. Milý člověče, jsem dárcem tepla v tvém krbu, za chladných nocí a dárcem přívětivého chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví Tvému obydlí a desku tvému stolu, ze mne je lože ve kterém spáváš i kleč tvého rádla. Já jsem dodal topůrko do tvé sekery a branku do tvého plotu. Ze mne je dřevo tvé kolébky i tvojí rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš tedy moji prosbu: Nepustoš mne!
Tak co myslíte, stojí tato místa za návštěvu? Mimochodem, jen pár kilometrů odsud vznikla dosud hrající skvělá rocková skupina BaR Band. A její pecky stojí za to, klidně si zavolejte, ať vám přijedou zahrát: 731 001 880 - jukněte třeba na tento klip: https://bandzone.cz/_95749/video/83417-bar-band-krasne-hlouposti.html</p>
Martina Sihelská