NĚKDY

Někdy mi chybí pohlazení po líci. A mihotání stínů pod svící.

A slovíčka do ouška šeptaná, líbání a mazlení až do rána.

Někdy mi chybí pohled do očí, do ruky růženec z klokočí.

Po vlasech něžné pohlazení, jako lék proti nachlazení.

Někdy mi chybí pocit bezpečí, lesní ticho se stopou zaječí,

V korunách stromů šumění, kouzla, co náhle svět promění.

Někdy mi chybí v dobro věřit, musím pak svá slova měřit, 

musím bezesné noci mít, prací své myšlenky uklidnit.

Někdy mi chybí podaná ruka, cítím pak blíž pekelná muka,

chytám se stébla posledního, paprsku teplého poledního.

Někdy mi chybí dobro lidí, snad se za své cítění stydí.

Trápím se, když láska mizí, když blízcí jsou si náhle cizí.

Trápím se pro smutná stvoření, pro básníky, zvířata, pro ženy. 

Tolik bych chtěla změnit svět, tolik mít křídla a odletět!

MarSi

202409132220