Pekelské údolí nebo kaple, fotograf Milan Janoch vystavuje v Černošíně
Městský úřad v Černošíně hostí v přízemí novou výstavu fotografií. Autorem této výstavy je přeštický Milan Janoch. Fotograf, jehož jméno není v Plzeňském kraji neznámé a brzy oslaví krásné padesátiny! Co vše jsme o autorovi zjistili? Co přivezl do Černošína ukázat?
Pane Janochu, kolik jste přivezl do výstavy fotografií? Přivezl jsem několik fotografií velikosti A3 a jsou na nich různá známá i neznámá místa z našeho plzeňského kraje.
Můžete některá jmenovat? Tak, například asi každý pozná velké plzeňské náměstí. A naopak, už málokdo řekne před fotografií, to jsou Lužany, tam je zámek málokdy zpřístupněn, myslím že jen čtyřikrát za rok. Jsou tam také snímky z Přeštic, nebo Pekelské údolí. To je ještě také docela neznámé, ale už se o něm začíná hovořit. Je to místo, kde je jen pár horských chalup a jinak svatý klid. Nádherné místo. Mám na výstavě i foto kaple u Lorety nedaleko Klatov. Má zajímavě propadlou střechu do tvaru kruhu.
Zdá se, že fotíte převážně památky? Ano, hodně památky a také přírodu. Mám rád i západy slunce.
Čekáte na snímky cíleně, nebo jde o náhodné záběry? Přiznám se, že tak trochu obojí. Někdy se na to focení připravuji, čekám na dobré světlo, čekám na západ slunce, tomu říkám zlatá hodinka. To fotografové běžně znají a večerní fotografování je mojí srdcovkou. No, a někdy se stane, že jdete a najednou vidíte na nebi krásné beránky a já honem přemýšlím, na které místo jít, kde by to bylo moc hezké s beránky v pozadí. Tak třeba zavolám na nějaký zámek, jestli tam mohu zaběhnout fotit. A tak nějak podobně.
A jak dlouho fotografujete? Já se přiznám, že jsem asi začal fotit poměrně lehce. To bylo tak, že nejdříve jsem točil videa na malou videokameru a v rámci toho, že jsem se chtěl posunout dále, tak jsem zvažoval, co dále. A všichni říkali, kup si zrcadlovku, budeš mít lepší videa. No, a takový aparát i krásně fotí, to kouzlo fotografie mě najednou pohltilo a dalo mi úplně jiný prostor a směr. To je asi 14 let. Tehdy jsem koupil levnější zrcadlovku Canon a postupně jsem se učil a pořád učím. Momentálně jsem přešel i na Sony a zatím u něho zůstávám, dává mi to, co potřebuji, co od aparátu očekávám. I když bych to řekl asi takto, dneska je v podstatě jedno, nač fotíte, o značce to není. Prostě, fotit lze s čímkoliv, uděláte téměř stejný záběr s levným fotoaparátem za 20 tisíc, i s tím, co stojí 120 tisíc. Je to hlavně o úhlu pohledu, nastavení a být ve správnou chvíli na správném místě.
Upravujete potom ty fotografie nějakým způsobem v nějakém programu v počítači, nebo je necháváte tak, jak jste je nafotil?
Ano, upravuju je v různých programech, ale minimálně, spíše jen vytahuji stíny a stáhnu světlo. Takže buď to na té fotografii je, anebo není. Každopádně nepoužívám moc umělou inteligenci, protože pak vám to tu fotku udělá úplně jinou. Takže zatím se snažím této pomoci vyhýbat.
Výstava ve vstupním prostoru Městského úřadu v Černošíně zůstane do 31.. října. Můžete si ji prohlédnout v provozní době úřadu, nebo si vyzvednout pracovnici s klíčem v muzeu.
Martina Sihelská
foto: Martina Sihelská + archiv Milan Janoch